Tak především je to tak, že ten, kdo půjčuje, musí na to mít a musí chtít. Není třeba tedy tvrdit, že vám banka nepůjčila, protože nechtěla. Není to až tak pravda. Ta banka na to samozřejmě peníze má, ale musí vědět, komu je půjčit a komu ne. Proto zákon hovoří, že je povinna řádně ověřit totožnost a také bonitu klienta. Tím se rozumí, že musí ze zákona vyzvědět, zda dotyčný žadatel na to vrácení vůbec bude mít peníze. Takže si začne klienta oťukávat ze všech stran. Jako základ jí slouží registry dlužníků, kam banka nahlíží jako první, ještě, než se vůbec proces půjčky spustí. On totiž úředník, který s vámi bude jednat je opravdu jen malý človíček, který na nic nemá vliv. Jen plní pokyny svého zaměstnavatele a musí do detailu, jinak by pak mohl dluh splácet on.

bankovky

Takže banka si ověří, zda dotyčný žadatel nedluží peníze jinde a zda snad nějak pozapomněl zaplatit. Pokud tam zápis je, není třeba věc dále řešit a dotyčný vyletí z banky nádherným obloukem. Samozřejmě jen obrazně, bude vyhozen slušně a s úklonou.

Pokus zápis v registru není, zkoumá se klientův příjem. Ten je tedy nutno doložit, a to přesně požadovaným způsobem. Ve většině případů je to potvrzení od zaměstnavatele, kolik si ten a ten vydělá. A samozřejmě, pokud má nějaké srážky, mzdová účetní je povinna je uvést. Pokud ne, vystavuje se možnosti trestního postihu a je jedno, zda pro podvod všeobecně nebo něco jiného.

pytlík na peníze

Banka samozřejmě musí vědět výši nájmu, počet dětí a další a další věci. Pokud se příjem nedá nacpat do jejich tabulek, tedy bankovních, je klient opět vypoklonkován a skončil. Tedy u banky, protože on je moudrý a využije možnost, jež se nazývá americká hypotéka bez doložení příjmu. Zde se setká se zcela jiným přístupem a jinými výsledky. Zde peníze dostane i když jeho příjem není na požadované výši. Pokud tomu nevěříte tak si to zkuste. A uvidíte sami.